Klima Olomouce

Obsah

Teplota vzduchu

- Meziroční kolísání teploty vzduchu

- Roční chod teploty vzduchu

- Teplotní extrémy v Olomouci

Atmosférické srážky

- Meziroční kolísání atmosférických srážek

- Roční chod srážek

Prostorové rozdíly teploty vzduchu na území Olomouce a jeho okolí

Obrázky

Tabulky

Teplota vzduchu

Meziroční kolísání teploty vzduchu

Analyzovaná teplotní řada Olomouce je vymezena obdobím, kdy se všeobecně začíná postupně projevovat celkové zvyšování teplot. Především poslední dvě dekády minulého století a následující roky 21. století jsou velmi často nejteplejšími i na většině stanic v ČR, případně nejteplejší za celé období od počátku instrumentálních měření. Růst maximálních denních teplot v letních měsících a současně počet letních a tropických dnů byl prokázán i v Olomouci (VYSOUDIL – JUREK, 2005).

Dlouhodoběji teplotně podprůměrná byla jen období 1968–1973 a 1976–1981. Teplotně nadprůměrné období zahrnuje roky 1998–2009 (výjimku v tomto období je rok 2005, kdy byla průměrná roční teplota pouze 0,1 °C pod průměrem). Uvedené dlouhodobě nadprůměrné období potvrzuje všeobecně prezentovaný názor, že se teplota vzduchu na přelomu 20. a 21. století obecně zvyšovala.

Hodnoty tzv. normálních průměrných ročních teplot na stanici OL vymezené na základě pravděpodobné chyby leží v intervalu 8,4–9,4 °C (obr. 2). Na základě tohoto vymezení pak připadlo dlouhodoběji teplotně normální období na roky 1946–1950 a 1957–1961.

Zejména po roce 1990 byl výskyt podprůměrných ročních teplot spíše výjimkou. Výrazně chladný byl jen rok 1996 (1,3 °C pod průměrem). Tyto skutečnosti dokladují prakticky všechny použité metody vyjádření meziročního kolísání (obr. 2).

Průměrná roční teplota období 1946–2009 byla 8,9 °C. To je o 0,6 °C více, než za období 1876–1961 reprezentované hodnotami ze stanice OLKL.

Maximální roční průměrná teplota 10,5 °C na stanici OL (1946–2009) připadla na rok 2008 a je o 0,2 °C vyšší v porovnání se stanicí OLKL (1876–1961). Hodnotu 10,0 °C přesáhla i v r. 2007 a 2009, stejně jako v r. 1992, 1994 a 2000. Minimální průměrná roční teplota 7,0 °C z roku 1956 je na stanici OL vyšší o 0,5 °C než na stanici OLKL.

To opět podporuje domněnku, že vyšší průměrné roční teploty v posledních desetiletích ovlivňují spíše teplejší zimní měsíce, než letní.

Na obr. 3 je meziroční kolísání teploty vzduchu na stanici OL vyjádřené odchylkami od průměru, které byly zhlazeny 7-letými klouzavými průměry i metodou S-G.

Roční chod teploty vzduchu

Roční chod teploty vzduchu vykazuje jedno roční maximum (letní) a minimu (zimní), což charakterizuje středoevropský režim.

Průměrné měsíční teploty byly na stanici OL ve všech měsících vyšší, než na stanici OLKL. Stejně jako na stanici OLKL je nejteplejší měsíc červenec (19,0 °C) a nejchladnější leden (-2,2 °C). Roční amplituda 21,1 °C je tak nižší, než na stanici OLKL (tab. 2, obr. 1).

Minimální průměrné měsíční teploty byly vyšší vždy na stanici OL (1946–2009), což může být potvrzením rostoucí teploty vzduchu v druhé polovině 20. a počátkem 21. století. Předpoklad, že i maximální průměrné měsíční teploty budou vždy vyšší na stanici OL, se neprokázal. V květnu a v měsících září–prosinec byla maximální měsíční průměrná teplota vyšší na stanici OLKL, jak již bylo uvedeno.

Meziroční kolísání teploty vzduchu v období 1946–1961 na stanici Olomouc-Klášterní Hradisko (OLKL) a Olomouc (OL).

Roky 1946–1961 jsou nejdelším obdobím, kdy obě uvedené stanice prováděly meteorologická měření současně. Nabízí se možnost porovnat režim teploty na dvou odlišných místech v Olomouci, i když jen v průběhu 15 let.

Zřetelně se projevila nevhodnost pouhého spojení více teplotních řad do jediné, i když delší. Přestože se obě stanice nacházely na území města, geografické podmínky mající vliv na teplotu vzduchu v jejich okolí se výrazně lišily. V letech 1946–1949 byly hodnoty průměrných ročních teplot častěji vyšší na stanici OL. Od roku 1950 až do roku 1961 byly vždy průměrné roční teploty vyšší na stanici OLKL (obr. 4).

Teplotní extrémy v Olomouci

Pro určení extrémních teplotních charakteristik byly analyzovány všechny dostupné historické řady ve snaze co nejpřesněji stanovit extrémní hodnoty. Jak potvrzují současná meteorologická měření v Olomouci, významný vliv na tyto hodnoty představuje prostorová lokalizace stanice. Extrémní hodnoty lze stanovit i ze dvou analyzovaných řad, ale tyto údaje přirozeně nemohou být brány jako absolutní. Na druhou stranu ani prezentované teplotní extrémy ze všech existujících dat nemusí být absolutní, protože z řady roků nejsou údaje o extrémních teplotách v Olomouci vůbec k dispozici. V případě určení extrémních teplot byly tedy uvažovány kromě výše zmíněných řad ještě řada z botanické zahrady (OL01; 1915–1923), letiště Olomouce-Neředína (OLNE; 1921–1957) a Slavonína – Německé hospodářské školy (OL02; 1925–1945).

Roční maxima dokladují obecný trend růstu teplot v posledních desetiletích. V posledních dvou dekádách se vyskytly 4 z 5 nejvyšších průměrných ročních teplot, přičemž vůbec nejteplejší byl rok 2008 s průměrnou teplotou 10,5 °C. To je 2,2 °C nad dlouhodobým průměrem let 1876–1961 a 1,6 °C nad průměrem řady 1946–2009. Nejchladnější roky naproti tomu spadají do dřívějších období. Vůbec nejchladnějším rokem je rok 1940 s průměrnou teplotou 6,5 °C, tj. 2,4 °C pod dlouhodobým průměrem 1946–2009 a 1,8 °C pod průměrem řady OLKL 1876–1961.

Také nejvyšší měsíční průměrné teploty vykazují obecný vzestupný trend v posledních dvou dekádách 20. století. Ojedinělý je v tomto směru výskyt nejteplejšího měsíce května (v roce 1889) a října (v roce 1902), oba na stanici OLKL. Naproti tomu žádný z nejchladnějších měsíců za dobu pozorování nebyl zaznamenán již od roku 1929.

V případě denních maximálních teplot v jednotlivých měsících se obecný trend růstu teplot vzduchu nijak mimořádně neprojevuje a především maxima v letních měsících nebyla do roku 2009 překonána. Absolutní maximum zaznamenané v Olomouci je 37,0 °C z botanické zahrady (OL01) a to ve dvou dnech roku 1921 (29. 7. a 12. 8.). Pokud bychom tuto krátkou řadu pominuli pro její již zmíněnou diskutabilní reprezentativnost, mohla by být za nejvyšší teplotu zaznamenanou v Olomouci považována hodnota 36,9 °C ze stanice Olomouc-Neředín (letiště). Uvedená hodnota byla změřena opět ve dvou dnech (29. 7. 1921 a 15. 8. 1952).

Existuje reálný důvod domnívat se, že uvedený teplotní rekord byl překonán v roce 2010 na některé ze stanic MESSO (Metropolitní staniční síť Olomouc), které od r. 2009 provozuje Katedra geografie PřF UP za účelem zjištění specifik městského klimatu. Dne 17. 7. 2010 byla na automatických stanicích Svatý Kopeček a Botanická zahrada Pedagogické fakulty UP naměřena maximální denní teplota 37,5 °C, resp. 37,1 °C. Následující den byla zaznamenána maximální denní teplota 37,5 °C v Olomouci-Holici na stanici v areálu podniku JUTA. Tentýž den zaznamenalo teplotní čidlo v lokalitě Horní lán (sídlištní zástavba) dokonce denní maximum 39,1 °C.

Zajímavé je časové rozložení výskytu denních minimálních teplot. Při bližším pohledu je zřejmé, že více jak polovina denních maxim jednotlivých měsíců spadá až do období 1942–1980. Absolutní minimum v Olomouci -33,6 °C bylo zaznamenáno 11. 2. 1929 (pozemek tehdejší Německé hospodářské školy v Olomouci-Slavoníně). Rok 1929 byl celkově mimořádně chladný i v jarních měsících a absolutní denní minima byla zaznamenána v březnu a dubnu. Z celkové databáze měření je také zřejmé, že za celou dobu pozorování byly pouze měsíce červenec a srpen bezmrazové, tj. nevyskytl se v nich ani jeden mrazový den (Tdmin < 0,0 °C). Teplotní extrémy pro všechny dostupné řady jsou prezentovány v tabulkách tab. 2 a tab. 3 a pro dvě nejdelší homogenní teplotní řady OLKL 1876–1961 a OL 1946–2009 samostatně v tabulkách tab. 4 a tab. 5.

Atmosférické srážky

Meziroční kolísání atmosférických srážek

Dlouhodobé kolísání ročních srážkových úhrnů je vyjádřeno absolutními ročními úhrny, které byly pro názornější vyjádření časové variability zhlazeny 11 letými klouzavými průměry a opět aproximačním polynomem S-G (obr. 5). Kromě toho byla meziroční variabilita srážek popsána odchylkami od průměru, které byly zhlazeny stejně, jako absolutní srážkové úhrny (obr. 6).

Srážkově dlouhodoběji nadprůměrná byla vymezena období 1902–1907, 1909–1916, 1935–1941 a 1960–1966. Podprůměrné roční srážkové úhrny se váží na období 1880–1980, 1988–1994 a 2002–2008.

Hodnoty tzv. normálních ročních srážkových úhrnů vymezené pravděpodobnou chybou leží v intervalu 644,8–495,4 mm. Alespoň 5-leté souvislé období, ve kterém by roční úhrny ležely v uvedeném intervalu srážek, nebylo ve srážkové řadě OLKL 1876–2009 zjištěno. To potvrzuje obecně známou vysokou časovou variabilitu režimu srážek i na úrovni ročních úhrnů.

Dlouhodobý (134 letý) roční srážkový úhrn na stanici OLKL je 570,1 mm. Tuto hodnotu lze jak z pohledu regionu, tak i celorepublikového považovat za nízkou. Pravděpodobně se tak opět potvrzuje skutečnost, že oblast mezi Olomoucí, Litovlí a Přerovem patří dlouhodobě mezi nejsušší na celé Moravě (VYSOUDIL, 1988b, 1989). Maximální roční úhrn z roku 1910 má hodnotu 952,2 mm a minimální z roku 1885 pouhých 345,6 mm.

Roční chod srážek

Srážková řada ze stanice OLKL vykazuje typický kontinentální roční chod s výrazným letním maximem v červenci (83,3 mm) a zimním minimem v únoru (23,7 mm), viz tab. 6, obr. 7. Druhotné podzimní maximum typické pro některé stanice jv. Moravy (VYSOUDIL, 1989) nebylo prokázáno.

Maximální měsíční úhrn 267,6 mm představuje téměř polovinu dlouhodobého ročního úhrnu a je spojen s katastrofálními povodněmi v regionu v červenci 1997. Stojí za zmínku, že v celém 134 roky dlouhém popisovaném období byly pouze 2 měsíce beze srážek. Jednalo se o září 1959 a říjen 1951.

Rozložení srážek během roku je příznivé z hlediska agroklimatického. Z křivky kumulovaných relativních měsíčních srážkových úhrnů (obr. 8) je zřejmé, že na teplý půlrok (IV–IX), tzv. velké vegetační období, připadlo 66,10 % ročního úhrnu a na zbývající část roku jen 33,90 %. Negativní je ale zjištění, že v posledních letech sledovaného období byly srážkové úhrny v teplém půlroce až na výjimky (např. 2001) prakticky trvale podprůměrné.

Prostorové rozdíly teploty vzduchu na území Olomouce a jeho okolí

Prostorové rozdíly v režimu teploty vzduchu byly experimentálně zjišťovány z údajů ze stanic účelové sítě a mobilními měřeními. Na obrázku je prostorové rozložení teploty vzduchu na trase Olomouc letiště – Olomouc Svatý Kopeček ve večerních hodinách dne 8. 4. 2010.

Prostorové rozložení teplotního pole na termálním satelitním snímku pořízeném družicí LANDSAT ze dne 10. 7. 2010 v 11:50.

Vyhodnocený satelitní snímek Olomouce a jeho okolí indikuje teplé (červené) a studené (modré) oblasti s možným vlivem na mikroklima okolí.

Rozdíly povrchových teplot na satelitních snímcích nejlépe ukazují teplotní profily. Z těchto profilů je patrné, že povrchová teplota ve městě se výrazně liší od okolí. Teplotní profily A a B jsou vyznačeny v přehledové mapě mapě a v níže uvedených grafech jsou patrné vizualizace těchto teplotních profilů.

Obrázky

Tabulky